Z plánu tvorby učebnice se nakonec stalo animované video, vytvořené v nadstandardně krátkém čase. Jak to probíhalo?
Učebnice. Paralýza nudou. Už jen pronesením toho slova na jednoho dolehnou chmury. Uvědomili jsme si to teď, když naše děti začínají nosit školní tašky, a došlo nám, že je chceme některých zkušeností zkráta ušetřit. Umíme věci vysvětlovat — z tajuplných složitostí firemních a technologických procesů destilovat srozumitelné ilustrované pointy. Baví nás to. Podílet se na tvorbě knih pro děti je pro nás meta.
Poslali jsme tedy nabídku spolupráce — kam jinam — než do Albatrosu. Kamínek hozený do vody — jeden nikdy neví, kam může taková rozčeřená vlnka doplout a co tam způsobit.
Plácli jsme si. Učebnice to protentokrát sice nebude, ale i tak máme radost na druhou. Kohosi v nakladatelství upoutala naše záliba v animaci a díky tomu máme na stole podklady k animačnímu sprintu na téma úspěchů poslední knižní pětiletky.
Tři minuty za deset dní
Dostáváme z Albatrosu skript — páteř celé věci. Stojí na číslech, kupodivu však zajímavých, a navíc je psán s nadsázkou. Tohle bude radost. Rovnou připravujeme ukázku o délce několika vteřin, ve které se střetne vizuální a animační styl. V tomhle případě se termín totiž netvářil právě přátelsky. Mezi prvním mailem od zákazníka a uploadem 3 minutového videa na Youtube leželo deset dní a tak není čas na vymetání slepých cest. Nakladatelství ukázku s překvapivou obratností, kořeněnou nadšením, schvaluje.
Storyboard
Máme skript a víme do čeho jej chceme přetavit. Vzhledem k času, jenž nás tlačí, je nutné se vyjadřovat úsporně. Neplýtvat tahy. Každou čárku, kterou nakreslíte, po vás musí vzít do ruky animátor, a to obvykle vícekrát než jen jednou. Stavíme okénka storyboardu a vymýšlíme, jak z jednoho proplout do toho, které bude následovat.
Voiceover
Zatímco se za mixážním pultem ladí finesy právě nahrávaného hlasu, my můžeme na pár hodin zvolnit. Popadnout dech. Dojít si na záchod, zalít kytky a nakrmit slepice. V mezičase si děláme přípravu na animační fázi: Storyboard je třeba rozlámat do jednotlivých okének a ty pak ještě rozdrobit na separátní vrstvy, přičemž každé z těch osmiset padesáti je třeba vymyslet jméno. Objevují se pak názvy jako: Vavřín-list-levý-07, Antimaska-chlupu-štětce-A nebo Dudlík-záslepka-pololesk-01.
Animace
Ráno kdosi objeví mezi novými GDPR-emaily VAW s voiceoverem. Odteď už je to zase naše. V After Effects podle hlasové stopy rozčlenit časovou osu, a pak si její díly rozebrat tak, aby každý z nás dostal zhruba stejnou porci. Pod rukama nám začínají kresby zprudka ožívat. To jsou ty nejsladší chvíle — máloco se vyrovná té parádě, moci si sám rozhýbat vlastní nakreslenou věc. Teď už ztrácíme pojem o čase zúplna. Každý buduje své vlastní několikavteřinové vesmíry, které nakonec slijeme do jednoho tříminutového univerza. To ale až nakonec — ten zatím leží někde v třídenním nedohlednu.
Prostředí, které vyplňovalo několik našich obrazovek po dobu 4 dnů.
Zvuk
Nakonec se na jednom stole sejdou všechny kompozice — rozhýbané kousky, které je třeba poskládat do jednoho kompaktního celku. Ten se pak okoření ruchy a přilepí se k němu hudební stopa. Následuje fáze nekonečného přehrávání, hledání much a chybiček. Ladíme.
Hotovo
FINAL-10-final-opravdu-final-2.MP4 se nahrál na Dropbox a kolegyně (manažerka odstupu) si ho zrovna pouští. Ze sluchátek k vám přes stůl dolehne slabá ozvěna úvodní věty, kterou jste za poslední tři dny slyšeli už devětsetkrát. Máme hotovo. Zbývá jen najít cestu k publiku. Všichni z Albatrosu jsou už u vody a večer, až se všichni sejdou v maloměstské konferenční místnosti si naše video budou chtít pustit. Tamní Wi-Fi se zdá být v kondici a my si můžeme na zbytek dne udělat volno.
Chlácholíme ospalé oči první odezvou od generálního ředitele Václava Kadlece:
“Pecka! Za mě výborný, a na teambuilding to chce vzít kontejner papírových kapesníků.”
Zvládli jsme to.
